Rakovina žaludku: Jestliže pacient váhá, lékař neudělá zázraky

Zdieľaj
0
Jana Krajčovičová |

Podle Světové zdravotnické organizace čtvrtou nejčastější rakovinou na světě je rakovina žaludku. Rozšířenější je u mužů a u lidí v rozvojových zemích, s výjimkou Japonska a Jižní Koreje, kde je mnohem frekventovanější, než v USA, Kanadě nebo Evropě.

Tuto skutečnost dávají některé vědecké kruhy do souvislosti se zvýšenou konzumací ryb, a to zejména v Japonsku. V našich končinách zase strava obsahuje hodně soli, a velmi rádi si dáme klobásky či uzené maso.

„Měli bychom těmto nástrahám umět odolat?“ zeptali jsme se MUDr. Romana Podoby z Kliniky radiační a klinické onkologie Ústřední vojenské nemocnice SNP Ružomberok – FN.

Ovlivňuje naše strava vznik a vývoj karcinomu žaludku?

Na vzniku rakoviny žaludku se podílejí různé faktory, a jistě mezi nimi najdeme takové, které se týkají každého z nás.

Na prvním místě je způsob stravování, s vysokým podílem soli a nitrosloučenin, zejména uzeniny, které působí dráždivě na sliznici žaludku. Dále jsou to potraviny s vysokým obsahem škrobu, a překvapivě také potraviny s nízkým obsahem živočišných tuků a bílkovin. 

Kouření zvyšuje riziko rakoviny žaludku až trojnásobně, zatímco význam konzumace alkoholu je sporný.

Riziko onemocnění zvyšuje práce s ionizačním zářením a azbestem. 

Chorobné procesy – infekce a zánětyH.pylori , EBV, chronická atrofická gastritida), polypy žaludku, stavy po operacích žaludku – také zvyšují riziko rakoviny žaludku. 

Zvýšené riziko mají i lidé s krevní skupinou A. Jedinou, dosud potvrzenou genetickou predispozicí, je porucha, která je způsobena poškozením reparačních genů.

Většina ochranných faktorů je všeobecně dobře známá: ovoce, zelenina (hlavně cibule), strava bohatá na vlákninu, vitaminy C a D, betakaroten, selen.

Pro pokles výskytu rakoviny žaludku se jako zásadní jeví zavedení konzervace potravin mrazením, které vytlačuje konzervaci solením a uzením. Mrazení pomohlo ve snižování přísunu škodlivých látek do těla, a zároveň je to ve prospěch nižší kontaminace potravin bakteriemi a plísněmi.

O významu stravy a stravovacích návyků hovoří i fakt, že u imigrantů, přestěhovaných z Japonska do USA, významně poklesl výskyt rakoviny žaludku. Následující generace už měla výskyt onemocnění podobný, jako obyvatelé USA.

Pokud mám reagovat na položenou otázku, musím konstatovat, že ryby – jako rizikový faktor vzniku rakoviny žaludku – v prostudované literatuře uvedeny nebyly. Není vyloučeno, že i při jejich skladování, přípravě a konzumaci, se může vyskytnout jeden či více uvedených rizikových faktorů.

A co se týče našich klobás a uzenin? Většina z nás si je asi těžko odepře. V tomto případě mám řešení – na „odčinění“ občasného prohřešku třeba využít některý ze zmíněných ochranných faktorů.

Kdy by měl člověk zpozornět a navštívit lékaře?

Ve časném stadiu probíhá rakovina žaludku bez příznaků. Časem se mohou objevit neurčité projevy „nepohodlí“ a tlaku v oblasti žaludku, pocit plnosti a bolesti po jídle. Nevolnost, zvracení a hubnutí jsou již příznaky pokročilého onemocnění.

Při postižení horní části žaludku se může objevit obtížné polykání. Pozvolné krvácení z nádoru, se může projevit jako chudokrevnost (anémie). Akutní krvácení, doprovázené zvracením krve a černě zbarvenou stolicí (meléna), je vzácné.

80 % pacientů s rakovinou žaludku je diagnostikováno v pokročilém stádiu onemocnění. Zatímco nádor dosáhne toto stadium, trvá to jistý čas, ale možná právě pozorování mírných a netypických obtíží, nám dává šanci na včasnou diagnostiku onemocnění.

Proto, podle mého názoru, by měl pacient vyhledat lékaře i v případě nevýrazných potíží, pokud se tyto neupraví během několika dní, případně se zopakují.

Zdroj foto: Adobestock.com

Jak diagnostikovat rakovinu žaludku?

Včasnější stádia onemocnění postihují žaludek a spádové (regionální) lymfatické uzliny v okolí žaludku. 

Gastroskopie je v současné době základním vyšetřením, kterým se rakovina žaludku diagnostikuje. Gastroskopie umožňuje přehlédnutí dutiny žaludku a odběry vzorků z nádoru (a jejich histologické vyšetření). 

Další, moderní vyšetřovací metodou, je endoskopická ultrasonografie. Jde o kombinaci gastroskopu, na jehož konci je umístěna sonografická sonda, umožňující provést sonografii stěny žaludku a struktur v okolí žaludku.

Touto metodou, s přesností na 75 – 90 %, můžeme určit rozsah postižení nejen žaludku, ale i posoudit přítomnost metastáz v lymfatických uzlinách v okolí žaludku.

V pokročilém stádiu onemocnění mohou být metastázami postiženy vzdálené lymfatické uzliny hrudníku, břicha a pánve. Metastázemi mohou být postiženy i tělesné orgány. 

Nejčastěji to jsou játra, resp. plíce. Častým postižením při rakovině žaludku je postižení pobřišnice (tenká blána, vystýlající dutinu břišní), což může způsobovat hromadění tekutiny v dutině břišní. 

Na diagnostiku vzdálených lymfatických a orgánových metastáz se využívají: počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR), případně pozitronová emisní tomografie (PET). Těmito vyšetřeními diagnostikujeme metastáze větší než 1 cm, s přesností 80 – 90 %.

Problematické bývá diagnostikování metastatického postižení pobřišnice – zmíněné vyšetření je odhalí asi jen ve 20 % případů. 

Při podezření na postižení pobřišnice (pokud je to pro další léčbu potřebné), můžeme provést diagnostiku, případně odebrat vzorek pomocí laparoskopie – optického přístroje, zavedeného do dutiny břišní přes břišní stěnu.

Hladiny nádorových markerů nebývají v časných stadiích rakoviny žaludku zvýšené. Při pokročilém onemocnění jsou zvýšeny asi jen u poloviny pacientů.

Jak vypadá léčba? Kdy nasazujete léky 1. a 2. linie?

Po absolvování potřebných vyšetření je podle rozsahu postižení stanovené stádium onemocnění a naplánována léčba. Operační léčba dává pacientovi možnost uzdravení. Výkon spočívá v odstranění nádoru a některé části nebo celého žaludku.

Jen u málo pacientů zjistíme rakovinu v časném stadiu, což je podmínka, aby mohli podstoupit operační výkon. Aby i pacienti s pokročilým onemocněním mohli být operováni, absolvují tzv. předoperační chemoterapii. V případě, že se jí podaří zmenšit nález, můžeme realizovat chirurgický výkon.

U většiny pacientů, kteří jsou po operaci, následuje chemoterapie, v intervalu 3 – 4 týdnů, nebo chemoterapie, kombinovaná s ozařováním (radioterapií). 

V perioperační a pooperační chemoterapii se využívá kombinace cytostatik ze skupiny fluorovaných pyrimidinů (5-fluorouracil, kapecitabin), platinových derivátů (cisplatina, oxaliplatina) a antracyklinu (Epirubicin).

Pacienti, u kterých není možná operace (nelze jim odstranit nádor), mají možnost léčby chemoterapií. Jejím cílem je – zmírnit projevy onemocnění a prodloužit život pacienta. Takovou léčbu označujeme jako chemoterapie 1. linie. 

Léčbu podáváme, dokud trvá její účinnost, a pokud ji pacient dobře snáší. Je pravidlem, že po různě dlouhém čase začne být účinek léčby nedostatečný, a zhorší se i projevy onemocnění. V takovém případě má pacient šanci podstoupit jinou chemoterapii, a tu už mluvíme o léčbě 2. linie. Pokud je pacient v dobrém stavu, může takových linií léčby absolvovat i více.

Základní chemoterapií 1. linie je kombinace fluorovaného pyrimidinu a platinového derivátu. Pokud jde o pacienta v dobrém stavu, tuto kombinaci lze doplnit o taxánové cytostatikum (docetaxel). 

V případě, že nádor vykazuje specifické vlastnosti (zvýšená exprese HER2 receptoru), je možné využít tzv. cílenou léčbu preparátem trastuzumab. 

Ve druhé a dalších liniích se využívají léky, které nebyly použity v předchozích liniích (docetaxel, paclitaxel, Irinotecan), případně v kombinaci s cílenou léčbou, blokující novotvorbu cév pro nádor (ramucirumab).

V posledních letech přibyly do léčby rakoviny žaludku další cytostatika a cílené preparáty, přičemž některé z nich jsou dostupné i v tabletové formě. Chemoterapie (většinou) sestává z kombinace více léků.

Jak vypadá život pacienta po operaci? Jak dlouho trvá rekonvalescence? Dokáže se člověk opět zařadit do aktivního života?

Odstraněním žaludku pacient přichází nejen o orgán trávení, ale i o rezervoár požité stravy, umožňující plynulé trávení. 

Krátce po operaci jsou pacienti vyživování nutričními preparáty, podávanými do žíly, nebo přes sondu, zavedenou do střeva. 

V tomto období má většina pacientů zhoršený stav výživy, což souvisí s onemocněním, ale také se sníženým příjmem stravy v průběhu diagnózy a operační léčby.

Včasný přechod na běžný příjem stravy – přes ústa, snižuje riziko pooperačních komplikací, zkracuje délku pobytu v nemocnici a také délku rekonvalescence. 

Pacientům se doporučuje konzumování malých množství plnohodnotné, lehce stravitelné stravy 6 8x denně (2– až 3–hodinové intervaly). 

Stravu je nutné dobře pokousat a zapít dostatečným množstvím tekutin. Po najedení je vhodný krátký odpočinek. Někteří pacienti mohou mít přechodné, ale i trvalé obtíže při konzumaci mléčných výrobků.

Dostatečný příjem stravy může být omezen i pro nežádoucí účinky následné léčby (chemoterapie, radioterapie). V tomto období mohou pacienti – kromě běžné stravy – využít podpůrnou nutriční léčbu, ze široké škály preparátů, o kterých se mohou poradit s ošetřujícím lékařem.

Rekonvalescence u pacientů trvá různě dlouho. Závisí na stavu pacienta, rozsahu a náročnosti léčby, a případných komplikací během ní. Pacienti, kteří absolvovali bezproblémovou chirurgickou léčbu, chemoterapii, případně chemoterapii kombinovanou s radioterapií, se dokáží zařadit do aktivního života do 10 12 měsíců od diagnózy onemocnění. 

Pacienti, u kterých nebylo možné chirurgické odstranění nádoru, a u kterých proto probíhá léčba některou linií paliativní chemoterapie, jsou trvale limitováni onemocněním i probíhající léčbou.

MUDr. Roman Podoba, PhD.

  • Specializuje se na interní lékařství a klinickou onkologii.
  • Už 19 let se zaměřuje na farmakoterapii nádorových onemocnění (aplikace chemoterapie, imunoterapie, cílené a hormonální léčby).
  • Je primářem ÚVN SNP Ružomberok – FN, Klinika radiační a klinické onkologie.

Tento článek vyšel v letošním onko magazínu č. 1. Pokud máte zájem o celý časopis, můžete si ho objednat po kliknutí na obrázek.

Napsat komentář

Registrace