První pomoc při popáleninách

Zdieľaj
0
Petra Lörincziová |

(Zdroj foto: Shutterstock.com)

I ta nejšikovnější kuchařka se občas zapomene a při vaření se chytí horkého hrnce či plechu s koláči.

Drobné popáleniny jsou běžnou kuchyňskou událostí, ale i z malé nehody se může vyvinout škaredé zranění.

Jak si s takovou situací poradit a neublížit si při tom ještě víc?

Stává se vám často, že se popálíte?

Nejste sami. Popáleniny patří k nejčastějším úrazům. Každý rok jimi utrpí přibližně 1 ze 100 obyvatelů, přičemž 3 % z nich je nutné hospitalizovat (1).

Popáleniny vyžadují nejkomplikovanější, nejdelšínejdražší léčbu, proto správný zásah – jak laika, tak i zdravotníka – je v rámci první pomoci klíčový.

Kůže je naše první ochrana

Kůže společně s jejími přídavnými strukturami (tzv. adnexemi) představuje ochrannou bariéru, oddělujíc vnitřek organizmu od venkovního prostředí. Při poškození kůže popálením se tato funkce kůže narušuje – dochází ke ztrátě tekutin (přes vlásečnice uniká tkáňový mok), která se může rozvinout až do silné dehydratace organizmu a následného rozvratu vnitřního prostředí.

Tekutina se může hromadit pod kůží, a vytvářet tak puchýře, nebo se ukládá v tkáních, čímž vzniká opuchnutíbolest. V závislosti od velikosti zranění, se může dostavit šok, což je životně ohrožující stav, který vzniká vždy, když je ztráta tekutin vysoká.

Při popálení rozsáhlejší oblasti kůže je ztráta tekutin značná a riziko rozvoje šoku je tedy vysoké. Další riziko tkví v poruše celistvosti kůže. Skrz popáleniny totiž pronikají bakterie, čímž vzniká nebezpečí infekce.

Zdroj foto: Shutterstock.com

Příčiny popálenin

Popáleniny jsou způsobované celou řadou venkovních zdrojů. Nejčastěji jde o vystavení organizmu vysoké teplotě (tepelné příčiny): přímý plamen, horké tekutiny a předměty, pára, roztavené látky.

Dalším, poměrně častým činitelem, jsou chemické činidla (tehdy mluvíme spíše o poleptání chemickou látkou – kyselinou nebo zásadou), elektrický proud, v létě dlouhodobé vystavení se slunečnímu záření (radiaci). V čase blížícího se Nového roku zase hrozí poranění při nesprávné manipulaci s pyrotechnikou.

Téměř polovina poranění však vzniká při snaze s ohněm bojovat, proto se vždy ubezpečte, že máte plamen pod kontrolou.

Klasifikace popálenin

Popáleniny 1. stupně

Postihují pouze povrchovou vrstvu kůže (epidermis). Projevují se zčervenáním kůže (erytém), netvoří se však puchýře. Poranění je ale bolestivé. Popáleniny 1. Stupně se vyléčí spontánně v průběhu týdnenezanechávají jizvu.

Popáleniny 2. stupně

Postihují dermis, tedy hlubokou vrstvu kůže. Vzhled poranění je proměnlivý – od zčervenánízánětu kůže, až po tvorbu puchýřů. Přítomná je silná bolest. Hojení může trvat až měsíc.

Popáleniny 3. a 4. stupně

Nejtěžší typy popálenin, pro které je charakteristické zničení kůže v celé tloušťce. Dochází k tvorbě suchého příškvaru. Žíly v popálené oblasti jsou postižené trombózou (krevními sraženinami), kůže má žlutobílouhnědočernou barvu (v závislosti od rozsahu poranění).

Zdroj foto: Shutterstock.com

Nekrotická (mrtvá) tkáň kůže, typická svojí uhelnatě-černou barvou, ztrácí na citlivosti – v důsledku zničení nervových zakončení. Popáleniny 3. a 4. stupně samozřejmě bolí a to i v okolí. Hojení vždy zanechává nepravidelnouneestetickou jizvu.

Stanovení prognózy

Závisí od vícera okolností, jelikož závažnost popálenin je velmi různá. Ve všeobecnosti je prvním kritériem, které se při popáleninách hodnotí, jejich rozsah. Ten se vyjadřuje procenty celkového tělesného povrchu.

Plochu můžeme odhadnout podle tzv. devítkového pravidla (viz obr.) U dětí devítkové pravidlo příliš neplatí, proto využíváme jinou pomůcku – plocha dlaně postiženého je 1 % tělesného povrchu. Jednotlivým sčítáním pomyslných dlaní dedukujeme závažnost popálenin.

Závažnost popálenin

V případě popálenin 2. a 3. stupně je 10 % postižení kůže hodnocené jako závažné. Více než 15 % popálenin u dospělých a 10 % u dětí vede k rozvoji šoku. (2) To znamená, že pokud máte popálenou horní končetinu (ne ruku) a současně i dolní končetinu, máte dezintegrovaných 27 % povrchu těla (9 % + 2 x 9%), což už je životně ohrožující stav.

Horší jsou rozsáhlé povrchové popáleniny než hluboká popálenina, která postihuje malou oblast těla. Obzvlášť choulostivé jsou: tvář, genitálie, ruce, chodidlamísta kožních záhybů (3).

První pomoc

Při poskytování první pomoci musíme vždy dbát na všeobecné zásady:

  • Myslet na hrozící nebezpečí (ujistěte se, že vy sami jste v bezpečí).
  • Zjistit, co se stalo, kdy a za jakých okolností k tomu došlo, kolik je raněných.
  • Konání přizpůsobit dané situaci.
  • Podle rozsahu poranění přivolat dispečink.
Zdroj foto: Shutterstock.com

Zásady při kontaktovaní rychlé zdravotnická služby (155/ 112):

  • Kdo volá.
  • Kde se to stalo (orientační body).
  • Co se stalo (popište, co vidíte).
  • Počet raněných.
  • Druhy poranění (tak, jak je laicky vidíte).
  • Druhy poskytnuté první pomoci a potřeba instrukce při první pomoci.
  • Zpětný kontakt na vás – nikdy nepokládejte jako první!

Postup při poskytování první pomoci:

  1. Nejprve je nutné zabránit dalšímu působení tepla. Přemístíme postiženého mimo tepelný zdroj (pokud je to nutné).
  2. Pokud hoří oděv postiženého, je potřeba ho zahasit – nejlépe přikrytím dekou nebo tlustou látkou, která není lehce zápalná; nedovolit postiženému, aby utíkal!
  3. Postižené místo chladit studenou vodou, nejlépe tekoucí (ne příliš ledovou), tak rychle, jak je to jen možné, a to po dobu nejméně 10 – 15 min. Pomoct vám může metoda „3×15“ – chladit vodou o teplotě 15 °C, z 15 cm vzdálenosti, po dobu 15 min.
  4. Z důvodu opuchnutí co nejdříve odstraňte hodinky, prsteny, náramky. Pokud není oděv přiškvařený, tak opatrně i ten. Pokud je však přilepený k pokožce, nikdy ho nesundáváme!
  5. Popáleninu překryjeme sterilním obvazem nebo čistou tkaninou. Při sterilním krytí rukou je vhodné vložit mezi prsty gázové záložky (poraněnou tvář nepokrýváme, pouze chladíme).
  6. Popálené místo znehybníme.
  7. Popálenou oblast nedezinfikujeme, nevymýváme mýdlem (jako při běžném ošetřování ran).
  8. Na popálené místo v žádném případě nedáváme masti, krémy, oleje, zásypy – mohou působit dráždivě a celé hojení pouze zkomplikovat.
  9. Nikdy nepřikládáme vatu či náplasťový obvaz.
  10. Pokud jsou přítomné puchýře, v žádném případě s nimi nemanipulujeme (nepropichujeme je) – otevírá se tak brána pro vstup mikroorganizmů do těla s následnou infekcí.
  11. V případě rozvoje šoku zabezpečíme protišokové opatření – „tzv. 5 T“ = ticho, teplo, tišení bolesti, tekutiny (jen ovlažovat rty), transport + nedovolit jíst, pít, kouřit!
  12. Až do příchodu záchranné služby sledujeme vědomí postiženého. Při selhání dýchání začneme se srdečně-plicním oživováním.

Zdroje:

1 http://www.lf.upjs.sk/ceea/doc3/Babik%20Termotrauma%20CEEA2011.pdf

2 https://www.falck-academy.sk/prva_pomoc.asp?s=pt

3 Covisa, J.V.: V ohrození života, SPN Mladé letá, Bratislava 2007, ISBN 978-80-10-01178-0

Ilustrační fotografie: Shuttestock.com a google.com (netau.net)

Napsat komentář

Registrace