PříznakyJedním z prvních onemocnění léčených inovativní biologickou léčbou monoklonálních protilátek již koncem 90. let 20. století byla revmatoidní artritida.
Dnes se s jejím použitím setkáváme v dalších revmatických onemocněních, ale i v dermatologii, gastroenterologii, onkologii, kardiologii, neurologii a při dalších specializací.
Věděli jste o tom, že zásluhu na vývoji monoklonálních protilátek k léčbě revmatoidní artritidy měl Slovák?
Je to pravda, prof. Ján Vilček, mikrobiolog, který se dlouhá léta v zahraničí věnoval bádání v oblasti interferonů a cytokinů, byl spolutvůrce biologické protilátky infliximab. Ta byla první svého druhu v rámci skupiny látek nazývaných inhibitory TNF, které se dnes používají k léčbě mnoha autoimunitních chorob.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní choroby, tzn. onemocnění, při kterých imunitní systém organismu začíná napadat buňky vlastního těla. Zpočátku se projevuje bolestivým chronickým zánětem kloubů, svalů či šlach, ale v rozvinutém stadiu může postihovat i mnohé jiné orgány a systémy v organismu.
Zasažené mohou být plíce, cévy, ale také oči nebo srdce. Onemocnění dokáže pacientovi zkrátit život až o deset let, i když to samozřejmě není pravidlem.
Revmatoidní artritida se vyskytuje u 0,5 % až 1 % populace, ve všech věkových kategoriích, postihuje ve větší míře ženy, zejména v produktivním věku. Zajímavostí je, že onemocnění se poprvé objeví častěji v zimních měsících a znovu propukne většinou v březnu až v dubnu.
Nemoc se ohlásí bolestí a ztuhlostí
Mnoho onemocnění začíná projevy, které obvykle podceňujeme. Celkovou slabostí, ztrátou váhy, únavou, případně mírně zvýšenými teplotami. Pokud se k tomu však přidruží bolest alespoň 1 kloubu, nad kterým pociťujeme teplejší pokožku, a ranní ztuhlost kloubů trvá více než 6 týdnů, je třeba začít uvažovat, zda tyto projevy neukazují právě na revmatoidní artritidu.
Nemoc na začátku postihuje klouby – na prstech rukou, nohou, zápěstí a kolena. Velmi často postihuje stejné klouby na obou polovinách těla. Fáze vzplanutí choroby střídají období remise, tedy dočasné úlevy během léčby.
Vývoj choroby je však u jednotlivých pacientů individuální. U některých postupuje pomaleji, u jiných zase rychleji, rozdílná je i síla a intenzita projevů. Neléčená nemoc nezřídka vede k invaliditě.
Pacienti mají při vyšetření krve často anémii, zvýšený počet krevních destiček i zvýšené hodnoty jaterních testů. Může se objevit i zvýšená sedimentace krve i naměřená vyšší hodnota CRP, které svědčí o probíhajících zánětlivých procesech v organismu. Vývoj choroby je spatřován i na rentgenových snímcích.
Proč vzniká revmatoidní artritida?
V případě revmatoidní artritidy, jakož i při mnoha jiných autoimunitních onemocněních, odborníci stále neznají přesnou příčinu jejího vzniku. Předpokládá se, že spouštěčem může být několik faktorů, nejčastěji infekce, ale i stres či různé alergeny. Pokud má pacient na toto onemocnění dědičnou predispozici, kouří a imunitní systém mu začne více pracovat, otevírají se dveře nemoci.
Spouštěčem autoimunitního procesu jsou pravděpodobně bílé krvinky, které ve větší míře začnou produkovat cytokiny – bílkoviny, které regulují proces imunitní reakce organismu. Ty jsou zodpovědné za vyvolání zánětu, který má za cíl zničit původce onemocnění, ale i za jeho odeznění, když je tento cíl splněn. Pokud jsou prozánětlivé cytokiny v převaze, dochází k chronickému zánětu, což je také problém revmatoidní artritidy.
Léčba pacientů s revmatoidní artritidou
Revmatoidní artritida je nevyléčitelné onemocnění. V případě včasné diagnostiky a dodržování stanovené léčby je však velká pravděpodobnost, že léčba dokáže vývoj nemoci, a tedy poškození kloubů a tkání, zpomalit nebo dokonce zastavit.
Při léčbě pacienta s revmatoidní artritidou se používají různé možnosti. Na zmírnění symptomů lékaři – revmatologie – volí zejména nesteroidní protizánětlivé léky s účinnou látkou ibuprofen nebo diklofenak. Také se používají glukokortikoidy, které mají výrazný protizánětlivý účinek, ale při dlouhodobém používání i několik nežádoucích účinků. V pokročilých stádiích se při léčbě revmatoidní artritidy používají i cytostatika.
Biologická léčba revmatoidní artritidy
Nejnovější terapií, která se v současnosti používá k léčbě revmatoidní artritidy, je biologická léčba pomocí tzv. TNF-a blokátorů, které patří do skupiny monoklonální protilátky. Jde o protilátky zaměřené na cytokin TNF-a, jeden z prozánětlivých cytokinů odpovědných za vznik a udržování zánětlivých procesů v těle.
Speciálně upravené protilátky se při léčbě vážou na tento cytokin, přičemž ho neutralizují nebo deaktivují. Tím zastaví poškození kloubů a u některých pacientů může dojít až k vymizení příznaků nemoci.
Kromě medikamentózní léčby pacientům pomůže při zvládání nemoci i klid na lůžku, rehabilitace a jednoduchá cvičení, které pomohou postižené klouby uvolnit.