Panická porucha – jak ji zvládnout?

Zdieľaj
0
Zuzana Kmecová |

(Zdroj foto: Shutterstock.com)

Bušení srdce, třes, studený pot, dušnost. Něco podobného už zažil snad každý z nás.

Panika vás může zastihnout, pokud najednou zjistíte, že jste ztratili klíče, zapomněli jste na důležitou schůzku nebo zmeškali letadlo.

Není na tom nic zvláštního – což ale, pokud jste nic neztratili, nic nezapomněli, nic nezmeškali a podobné pocity vás trápí stále častěji, takříkajíc „bez příčiny“?

Pokud vás silné záchvaty paniky doprovázejí podezřele často, možná právě vy trpíte panickou poruchou.

Co je to panická porucha? A jak ji odlišit od úzkosti nebo jen od neškodného, trochu „nervóznějšího“ typu osobnosti?

Jak se projevuje panická porucha?

Panická porucha se někdy nazývá také nemocí čtyřek – přítomnost minimálně 4 panických ataků (návalů paniky) po dobu 4 týdnů, kdy ataky vykazují alespoň 4 z 13 příznaků:

  1. Strach / panika.
  2. Bušení srdce.
  3. Zvýšené pocení .
  4. Sucho v ústech.
  5. Třes / chvění.
  6. Dušnost, nebo (naopak) zrychlení dechu.
  7. Pocit dušení se.
  8. Svíravá bolest / nepříjemný pocit na hrudi.
  9. Nevolnost.
  10. Závrať / mdloby .
  11. Změněné vnímání okolí a sama sebe; pocity, že to, co se kolem vás děje, není reálné.
  12. Návaly horka a chladu.
  13. Mravenčení v rukou, nohách.
  14. I klaustrofobie (strach z uzavřených prostor) může být spouštěčem ataku
Zdroj foto: Shutterstock.com

V čem je panická porucha specifická?

Panické ataky nezpůsobuje žádný objektivní stimul, přicházejí neočekávaně a opakovaně. Ataky většinou trvají jen několik minut. Typický je strach z umírání a zbláznění se.

Panická porucha častokrát nechodí sama, ale ruku v ruce s anticipačním (předvídavým) strachem a agorafobií (strachem z otevřených prostranství).

Co tyto pojmy znamenají?

Jak bylo zmíněno, panická porucha má – vedle strachu – i mnoho jiných, tělesných příznaků. Ty mohou být někdy tak silné, až se lidé reálně bojí o své zdraví a život.

Takový vysoce nepříjemný průběh panického ataku vzbuzuje v člověku silné obavy, že se podobná situace bude opakovat (což se také obvykle stává). Strach z dalších ataků je zdrojem dalšího strachu, a když nás dlouhodobě trápí, zvyšuje se i pravděpodobnost dalšího ataku. Jde o začarovaný (bludný) kruh.

Agorafobie je úzkost, kterou pociťujeme, pokud se nacházíme na místě, ze kterého bychom těžko odešli, kdyby panický atak nastal (resp. víme, nebo si myslíme, že nám tam nikdo nemůže poskytnout pomoc). K agorafobii může dojít při cestování autobusem nebo vlakem, při pobytu daleko od domova, nebo při procházení tunelem nebo po mostě.

Panická porucha je častokrát doprovázena i depresivní poruchou . Přibližně 35 % lidí trpí na silnější formu deprese (z toho u třetiny se vyvinula nejdříve deprese, u zbylých dvou třetin došlo k nástupu obou nemocí najednou, resp. panická porucha se objevila jako první).

S panickou poruchou se někdy spojuje i generalizovaná úzkostná porucha, která se projevuje:

  • úzkostí (různé intenzity),
  • zvýšenou únavou,
  • pocitem neklidu,
  • ztíženou koncentrací,
  • poruchami spánku.

Generalizovaná úzkostná porucha se od panické poruchy liší průběhem – projevy jsou trvalejší (minimálně 6 měsíců), panická porucha je prudký, silný a náhlý atak.

Zdroj foto: Shutterstock.com

Jak vzniká panická porucha?

Co je přesně příčinou onemocnění, není zcela známo. Pravděpodobně jde o souhru fyzických a psychologických faktorů. Poruchu může způsobit například traumatizující událost.

Určitou roli hraje i genetika, a pokud máte v rodině někoho s panickou poruchou, zvyšuje to šanci, že se vyvine i u vás. K dalším příčinám vzniku panické poruchy patří:

  • nerovnováha určitých látek v mozku,
  • zvýšená citlivost na oxid uhličitý,
  • tendence vyvozovat katastrofické scénáře z maličkostí.

Kdy navštívit lékaře?

Správná diagnostika je složitější, vyžaduje důkladnou spolupráci obou zúčastněných stran – tj. psychiatra a pacienta. Při vyšetření se lékař bude ptát na vaše příznaky, posoudí je a vyhodnotí. Lékař by měl vědět, zda se u vás v minulosti objevily podobné, resp. jiné psychiatrické příznaky.

Stejně by se vás měl zeptat i na váš celkový zdravotní stav, onemocnění, nebo zda užíváte nějaké léky. Psychiatr by měl také pochopit váš osobní život. Nebuďte proto překvapeni, pokud se bude zajímat o vaši rodinnou situaci, životní události nebo práci.

Po prvních zkušenostech s panickými ataky mnoho lidí vyhledává spíše pomoc jiných lékařů než psychiatra. Kvůli silnému bušení srdce se bojí, že jde o srdeční příjezdu, kvůli zhoršenému dýchání si myslí, že trpí na astma. Tyto omyly pak zdržují správné určení diagnózy.

V současnosti jsou však praktičtí lékaři zkušenější a dokáží vás nasměrovat k specialistovi. Vy jim můžete pomoci, pokud si zapamatujete, že panická porucha se od jiných stavů liší hlavně specificky intenzivním strachem – panikou.

Nejste v tom sami

Na panickou poruchu trpí přibližně 3 – 5 % populace. Onemocnění se nejčastěji projevuje od časné dospělosti do přibližně 35. roku života, ale známé jsou i případy panické poruchy u dětí.

Panická porucha se 2x častěji vyskytuje u žen než u mužů.

Zdroj foto: Shuttestock.com

Jak se budu léčit?

Na zvládání panické poruchy se užívají antidepresiva . Přestože tyto léky jsou používány primárně k léčbě deprese, jsou účinné i při léčbě panické poruchy.

Serotonin a noradrenalin jsou neurotransmitery, což jsou látky, které přenášejí signály v mozku. V případě, že jejich hodnoty nejsou u vás v normě, může dojít k různým psychiatrickým onemocněním, jako například k panické poruše. Konkrétně se používají:

  • tricyklická antidepresiva – zvyšují množství noradrenalinu (imipramin, klomipramin, desipramin),
  • inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – zvyšují množství serotoninu (citalopram, escitalopram, fluoxetin, fluvoxamin,paroxetin, sertralin),
  • inhibitory vychytávání serotoninu a noradrenalinu – zvyšují množství obou neurotransmiterů (duloxetin a venlafaxin).

Antidepresiva jsou léky, které je třeba užívat dlouhodoběji – možná i několik let, což závisí na posouzení psychiatra. Nikdy je nevysazujte sami, ani v případě, že se cítíte lépe. Panické ataky se s předčasným vysazením mohou vrátit, nemluvě o tom, že i samotné vysazování antidepresiv by mělo být pod dohledem lékaře.

Navíc účinek antidepresiv se dostavuje až po několika týdnech. Běžné je i to, když se na začátku užívání příznaky zhorší. Po několika týdnech se však tento stav upraví. Zatímco antidepresiva začnou naplno působit, předepisují se benzodiazepiny (alprazolam, klonazepam a Bromazepam), což jsou utišující léky, které zabírají okamžitě. Není ale vhodné, abyste je užívali pravidelně a dlouhodobě.

Pokud antidepresiva nebo benzodiazepiny užíváte, vyhýbejte se alkoholu, který se s danými léky nesnáší. Můžete se po nich cítit i trochu unaveně, což není nic neobvyklého. Proto buďte opatrní hlavně při řízení (může být ovlivněna vaše pozornost).

Jako všechny léky, i antidepresiva mají vedlejší účinky. Paradoxně se může stát, že někteří lidé budou pociťovat na začátku léčby zvýšenou úzkost; tento stav však přejde maximálně do 2 týdnů. Všechny pocity a účinky (pozitivní i negativní) konzultujte s lékařem, pouze tak vám dokáže najít nejvhodnější léčbu.

Zatímco vás lékař nastaví na optimální léčbu, buďte připraveni, že budete chodit na pravidelné kontroly, asi jednou za 1 – 2 týdny. Později to budou mnohem vzácnější návštěvy. Stejně nezapomeňte lékaři říci o všech vašich onemocněních a lécích, které užíváte. Antidepresiva totiž mohou ovlivňovat hladinu cukru v krvi (oznamte lékaři, pokud máte cukrovku), nebo se „tlouct“ s léky na onemocnění štítné žlázy.

Ne všechny antidepresiva lze užívat v těhotenství. Navíc, některé z nich zvyšují citlivost kůže na slunce, proto se vyhýbejte silnému slunečnímu záření, resp. používejte opalovací krémy.

Při užívání léků, které ovlivňují serotonin, se seznamte se serotoninovým syndromem, který se může při užívání antidepresiv vyskytnout, ačkoli je to vzácné. V případě, že se u vás objevil tento syndrom, vyhledejte ihned lékaře.

Příznaky serotoninového syndromu:

  • zmatenost,
  • podrážděnost,
  • neklid,
  • zvýšená teplota,
  • třes.

Utišující benzodiazepiny by se neměly užívat dlouhodobě, a to kvůli riziku závislosti. O frekvenci a délce užívání těchto léků se proto poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Užívání by nemělo trvat déle než 8 12 týdnů. Podobně, jako antidepresiva, i benzodiazepiny vysazujte postupně, jinak vám hrozí abstinenční symptomy (bolest hlavy, úzkost, neklid, zmatenost, nespavost).

Zdroj foto: Shuttestock.com

Není to jen o lécích

Při léčbě panické poruchy se úspěšně využívá i kognitivně-behaviorální terapie , tedy sezení s psychiatrem nebo psychologem. Terapii lze vést individuálně nebo ve skupinách, a obvykle trvá 10 – 15 týdnů (cca 1 sezení za týden). Na začátku se bude terapeut snažit identifikovat spouštěče vašeho strachu, paniky a úzkosti, a navrhne léčebný terapeutický plán sezení. Důležité je, aby vás o panické poruše důkladně poučil.

Pokud se rozhodnete pro tento druh sezení, doporučuje se, abyste si vedli deník panických atak, do kterého si budete značit, kdy, kde, jak a proč u vás atak nastal. Díky tomu se můžete naučit očekávat a pochopit, jak a proč ataky vznikají.

Nejtěžší částí terapie je úmyslné vystavování se situacím, které paniku spouštějí. Jen tak se s těmito situacemi postupně vyrovnáte, a už ve vás nebudou dále vyvolávat strach.

Terapeut by vás měl také naučit, jak panické ataky nezveličovat, resp. probudit ve vás sebevědomí, abyste si s nimi dokázali poradit. Stejně vás může naučit různá dechová cvičení, které mohou v čase ataku působit uklidňujícím způsobem.

Existují výsledky studií, které se pozitivně vyjadřují i o Psychodynamické psychoterapii (PFPP – panic-focused psychodynamic psychotherapy). Tato terapie je postavena na předpokladu, že člověk trpící panickými ataky vidí své okolí jako přehnaně nebezpečné, a sám se považuje za nedostatečně schopného, aby těžším situacím odolal, což u něj vyvolává stavy paniky.

V Psychodynamické psychoterapii jsou pacienti vedeni k tomu, aby fungovali více samostatně, což zvýší jejich sebevědomí a pocit síly.

Který typ léčby se hodí pro mě?

To, zda vaše léčba bude sestávat z užívání léků, sezení, nebo obou možností, musíte důkladně prodiskutovat s lékařem. Neexistují jednoznačné doporučení – někdo může preferovat užívání léků, někdo se chce lékům právě vyhnout.

Výhodou farmakoterapie (léčby pomocí léků) je bezproblémová dostupnost léků, a tím menší „práce“ a námaha pacienta. Nevýhodou mohou být vedlejší účinky léků. Sezení samozřejmě nezpůsobují vedlejší účinky, pacient jim však musí věnovat spoustu času, úsilí a přemáhání se.

Je něco, co mohu udělat, když se přihlásí atak?

Zapamatujte si těchto 6 rad:

  • Zůstaňte na místě, hlavně při řízení (řídit auto během ataku je nebezpečné).
  • Zkuste si navodit uklidňující myšlenky, soustřeďte se na něco neškodné kolem sebe.
  • Zhluboka a pomalu dýchejte.
  • Připomínejte si, že atak není nic nebezpečného, vždyť za chvíli pomine.
  • Naučte se relaxovat, začněte cvičit.
  • Dbejte o vyváženou stravu.

Nebojte se, nejste blázni

Panická porucha je léčitelné onemocnění. Léčba je sice zdlouhavější (může trvat i několik let), ale díky trpělivosti a spolupráci s psychiatrem opět dosáhnete, že váš život bude bez paniky. Důležité ale je, abyste začali s léčbou čím dříve, tím lépe –  tak se zvyšuje šance na vyléčení.

U některých lidí může převládat pocit, že návštěva u psychiatra je formou slabosti, resp., že ho navštěvují hlavně „blázni“. Tento názor je nesprávný. Panická porucha je „normální“ onemocnění, netřeba se za něj stydět.

Proto bez obav vyhledejte pomoc odborníka, abyste se opět cítili dobře a mohli normálně žít.

Autorka vystudovala Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě.

Bibliografie:

Guideline on Clinical Investigation of Medicinal Products indicated for the Treatment of Panic Disorder, Committee for Medicinal Products for Human Use, European Medicines Agency, 2005

Mudr. Šilhán Petr a kol., Panická porucha, Medicína pro praxi, 2012; 9 (5): 238-241

Murray B. Stein, MD, MPH, a kol, Practice Guideline for the Treatment of Patients with Panic Disorder, Second Edition, 2010, American Psychiatric Association

Prof. Mudr. Kukumberg Peter, Ph.D., Skica panické poruchy, Neurologie pro praxi, 2003/6, 312-314

Treating Panic Disorder: A Quick Reference Guide, Ameican Psychiatric Association

Napsat komentář

Registrace