Roky měl problémy se zvládáním náporových situací. Po přetrvávajících stresových událostech v soukromí a dlouhodobém, ne právě zdravém stravování, zjistil, že má potíže s trávením.
Dal si udělat sonografii, a po vyslechnutí diagnózy od lékaře, souhlasil s operací. Žlučník mu laparoskopicky vyoperovali, a dnes se cítí „daleko“ lépe.
Povídám si s pacientem Braněm z Bratislavy.
Věděl jsi, co se děje? Měl si bolesti? Jak dlouho?
Ze začátku jsem nevěděl, co se děje. V minulosti se mi ozýval žaludek, ale spíše z úzkosti.
Přestával jsem mít chuť k jídlu. Najednou jsem nemohl jíst běžné potraviny. Bolelo mě celé břicho, ale netipoval jsem to na žlučník. Nejdříve nepozorovaně, ale časem se to zhoršovalo, až do křečí, i v noci. Nevěděl jsem, co mi je.
Lékařka mě poslala na sono, ale nešel jsem tam hned; zanedbal jsem to. Zkusil jsem to s jinou stravou. Trvalo to asi měsíc. Stále jsem doufal, že se to zlepší.
Které vyšetření vedlo k operaci? Zaváhal si?
Když jsem skoro nic nejedl ani nezabíraly volně prodejné léky na žaludek, proti bolesti, vyhledal jsem opět lékařku.
Šel jsem na to sono, a lékaři zjistili, že žlučník není v pořádku – měl jsem tam písek. Zeptali se mě, jestli souhlasím s operací žlučníku.
Řekl jsem si, že žlučník je orgán v těle, bez kterého se člověk obejde. Něco málo jsem o tom věděl, mé mámě vyoperovali žlučníkové kameny … Měl jsem takové bolesti, že jsem souhlasil – tehdy jsem neřešil nic jiného; spoléhal jsem se na lékaře, že mě jejich zbaví. Mohl mi prasknout žlučník, a tehdy jde o život …
Dali ti anestezii? Byla to tvá první operace?
Nebyl jsem dosud operován. Dělali mi EKG, měřili mi tlak, teplotu, odebrali mi moč a krev. Podstoupil jsem i méně příjemné, ale cílené vyšetření – sondou přes ústa.
V první řadě mi vyšetřili stolici, a tam zjistili, že mám zvýšenou žluč. Je dobré nechat si hned vyšetřit stolici, pokud máte zažívací problémy …
Řekli mi, že půjde o laparoskopickou operaci, a dali mi injekcí celkovou anestezii. Ne přes kyslíkovou masku. Kašel by totiž mohl narušit průběh operace, a lékaři to nemohou ovlivnit. Dohodli jsme se na tom, protože jsem kuřák.
Čekal jsem v nemocnici dva dny, než mě připravili na operaci, a pak ještě dva dny mě nechali ležet. Byli jsme tři na pokoji, dalo se – v těch bolestech jsem to velmi nevnímal. Dělali mi pooperační vyšetření: operace dopadla dobře. Dostal jsem výživu infuzemi, a doporučili dietu – dostal jsem seznam věcí, které bych měl a neměl jíst.
Komplikace, péče, vztah s personálem …
Byl jsem „prázdný“, i jsem dost zhubl. Rána se mi hojila v pohodě, jediná bolestivá věc byla, když mi vybírali dočasnou vývodovou hadičku po operaci.
Po pár dnech jsem někdy cítil tíhu na žaludku. Bolesti jsou srovnatelné, řekněme, se střevní virózou. Uvítal bych, kdyby sestřičky chodily více na pokoj po operaci.
Pamatuji si ještě, že jsem měl těsně po operaci strašně horký hrudník, a po signalizaci sestřička nepřišla. Můj spolupacient na pokoji mi dal tehdy mokrý ručník na hrudník – zabralo to …
Když se mě sanitář před operací ptal: „No, jak se máme?“, tak jsem jim všem vynadal na vizitě. Byl jsem ale v strašných bolestech … Po návratu domů bylo pro mě hlavní upravit si stravu, a být pod dohledem lékařky. Nepřeháněl jsem to s pohybem, i když v minulosti jsem aktivně sportoval, a chybí mi to … Chodím alespoň na kondiční procházky.
Bral si po operaci léky? Změnilo se něco?
Po operaci se mi změnilo celé trávení. Hodně věcí jsem nemohl strávit. Obvodní lékařka mi předepsala léky na kyselinu, aby mi žaludek začal pracovat, a nebolel mě. Zde je důležité nevynechávat je. Vysadil jsem je po měsíci – řídil jsem se svými pocity. Nechtěl jsem, aby si organismus zvykl, že léky pracují za něj; lékařka o tom věděla …
Léky mi, dá se říci, sedly; hradila je zdravotní pojišťovna. Zotavil jsem se dost rychle. Raději si nekupuji nic ve fast foodech, piji převážně vodu. Méně kouřím … Na sono jsem se jinak o sobě dozvěděl, že mám jednu ledvinu citlivější. Jsem rád, že to vím.
Vybíráš si po operaci, co sníš? Máš recepty?
Ano. Nejlepší je pro mě bramborová kaše s rybím filé na másle. Osvědčila se mi vařená rýže s dušeným kuřecím masem. Kuřecí vývar je výborný, pro mě unikátní jídlo.
A nemíchám mléčné výrobky s ovocem – bije se mi to. Začal jsem jíst obiloviny, ovesné vločky, pšeničné klíčky, mandle. Dosud nesnesu syrovou papriku – je mi těžká na trávení.
Vysadil jsem jogurty, jím méně masa, a vyhýbám se zejména smaženému sýru. Trávicí soustava se jakoby změnila plán, nahrazuje mi žlučník. Dostávám se do starých kolejí, ve smyslu, že opět mohu jíst …
Ilustrační foto